O nás
aneb jak jsme se poprvé s faraony potkali...
Spousta majitelů faraonů píše, jak bylo pro ně setkání s tímto plemenem osudové a jak je tito psi okouzlili. U mě to bylo přesně naopak...
Vždy jsem byla spíše kočičkář, mívali jsme na dvorku obyčejné kocoury domácí, ale ti se pokaždé zatoulali. Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že si pořídím nějakou "pořádnou" číču, která bude bývat jen doma. Rozhodnutí nakonec padlo na plemeno mainská mývalí kočka. Nejdříve jsem psala několika chovatelům, ale když jsem se dozvěděla, na kolik by mě takové koťátko přišlo, své záměry jsem rychle přehodnotila a začala jsem se poohlížet po kotěti bez PP. No a na jaře roku 2008 jsem si domů přivezla nádherné krémové klubíčko - kocourka, kterému jsem dala jméno Honey. Ačkoli je Hanýsek úžasný, má jeden velký nedostatek - je to naprostý antimazel. A tak jsem začala uvažovat, že bych si pořídila ještě nějakého dalšího mazlíčka. Po dlouhém rozhodování pro a proti volba padla na pejska. Strašně moc se mi líbilo plemeno shar-pei...
Jednoho dne v zimě 2009 jsem šla kocourovi koupit na veterinu odčervovací tabletky a jelikož jsem na další rok uvažovala o tom, že si tedy pejska konečně pořídím, koukla jsem se na nástěnku s nabídkou štěňat. V tom mou pozornost upoutala černobílá fotka, na které bylo vyfocené cosi divného, hubeného a ušatého. Z inzerátu jsem se dozvěděla, že je to pes :))). Skoro jsem se začala až smát, protože tak ošklivé zvíře jsem ještě nikdy neviděla! Ze zvědavosti jsem si opsala adresu na webové stránky chovatelské stanice, protože jsem byla zvědavá, co je tento škaredý ušatec vlastně zač... Na stránkách oné chovatelské stanice jsem se dozvěděla, že se toto plemeno jmenuje faraónský pes a jelikož mě další, tentokrát už barevné fotky zrzounů zaujaly, hledala jsem dál... Stačilo přečíst si pár řádek o povaze - jak jsou společenští, jak milují své páníky, jak se umějí červenat,... a najednou jsem zjistila, že chci jen tohoto a žádného jiného pejska...
