Girl trip Šerák - Obří skály, 9.10.2010
Nápad vyjet s hafanama na výlet někam dál a zároveň si užít poslední dny plné sluníčka než přijde protivný podzim tu byl již dlouho. Přeci jen okolí už máme prošmejděné od A do Z, tak proč pejskům nedopřát i něco nového! Trasu vymyslela naše kamarádka Dáška poměrně solidní - z Ramzové na Obří skály, Šerák, přes Keprník a zpět na Ramzovou.
S Dáškou a její ohařkou jménem Meggie jsme si daly sraz už na nádraží v Horce, v Zábřehu k nám potom ještě přistoupila Ivet a její borderka Eimi. Takže kvalitní sestava šesti holek :D !!!
Po příjezdu do Ramzové jsme daly na rady místních a trasu se rozhodly obrátit - prvně jsme zamířily na Šerák, čímž jsme prošvihly odbočku na Keprník, takže se naše plánovaná trasa krapet zkrátila. První třetinu cesty k Šeráku nás docela dost otravovaly neustále sem a tam projíždějící tatry, takže jsme musely co chvíli uskakovat za krajnici, aby to neodnesla nějaká noha, popř.tlapka. Zatímco Meggie a Eimi si už spokojeně běhaly na volno, Aruš musela ještě na vodítku. Hned jak tatry zmizely a cesta se zúžila, a také byla strmější, pustila jsem Arinku z vodítka i já, protože lízt do kopce, u toho přeskakovat šutry a ještě se nechat vláčet psem na vodítku bylo dost neslučitelné s přežitím :)). Jakmile jsme došly na Šerák, udělaly jsme si krátkou přestávku, kdy psí holky běhaly okolo a všelijak se zakusovaly, pak Arinka úspěšně ukořistila Dáše svačinku :D, ještě jsme se vyfotily s nejrůznějšími artefakty a já si zaskočila koupit turistickou známku. Pak hurá druhou stranou směr Obří skály...Arinka opět puštěná mě naštvala, jelikož se rozběhla kamsi za horizont a než se uráčila vrátit, vypěnila jsem tak, že jsem ji dala za trest zase na vodítko. To mi ale dlouho nevydrželo, protože si kvůli trajdavé Arince nezlomím nohu, a tak byla nezbeda znovu puštěna.. Ale to už byla celou procházku hodná a na zavolání vždy přišla. Všelijakými krkolomnými cestičkami jsme nakonec dorazily zpět do Ramzové. Do příjezdu vlaku jsme měly necelou hodinku času, kterou jsme využily posezením v hospůdce u kofoly a česnečky. Ve vlaku zpět byly psí holky kupodivu moc hodné, což u Meggušky a Eiminky nebylo nic nového, ale u Ari to byl téměř zázrak. Zatímco při cestě tam neusále poskakovala po uličce, sundávala si náhubek a loudila kousky řízku po spolucestujících, při cestě zpět padla na zem, náhubek nenáhubek, a celou jízdu vlakem krásně prospala :))).
Takže náš první dogtrekking jsme přežily obě bez fyzické nebo psychické újmy a to je nedůležitější :)))... Bylo to super!!!